﻿&editionNumber=4
&editionVolume=3576

&centralHeader="Letecký most se zhroutil"

&mainArticleHeader="Nesplnitelný úkol"

&mainArticleText="Letiště Pitomnik lemují ohořelé vraky desítek transportních a dalších letadel. Posádkám Ju 52, které mají štěstí a k letišti se vůbec dostanou, připomínají, že až do samotného dosednutí není nic jisté. Ani nezkušeným posádkám opouštějícím kotel nepřináší útěchu vědomí, že se sem budou muset vrátit. Neúprosné počasí nadále vyčerpává mladé piloty transportních jednotek Luftflotte 4. Při vzácných zlepšeních počasí se Němcům podařilo několik úspěšných zásobovacích dnů. Například 19. prosince dopravilo 150 letadel během jediného dne 300 tun zásob. Vzhledem k množství stíhaček VVS nad Pitomnikem a jeho okolím to byl téměř zázrak.

Po velkém sovětském úspěchu při nájezdu na Tacinskou, kde 24. tankový sbor generálmajora Vasilije M. Badanova koncem prosince zničil 72 letadel, se německá schopnost zásobovat Pitomnik výrazně zhoršila. Nová základna Ju 52 v Salsku ležela více než 320 km daleko, tedy téměř na hranici operačních možností zbývajících transportních strojů. Luftwaffe proto v zoufalství nasadila i větší letouny, například Focke-Wulf 200 Condor a Ju 290, schopné nést mnohem větší náklad a létat dále než menší Ju 52. Ani Salsk však nezůstal v provozu dlouho. V polovině ledna byl ohrožen a základna musela být přesunuta ještě dále do Zvereva. Podle zpráv tam muži na narychlo zřízeném letišti žijí v iglú a stanech.

Německá letiště Marinovka a Karpovka padla 11. ledna do sovětských rukou. Dne 18. ledna podnikly bombardéry Pe-2 s doprovodem stíhaček rozhodující útok na Zverevo, které bylo kvůli nedostatku protiletadlové obrany mimořádně zranitelné. VVS zaútočilo během dne v osmnácti samostatných vlnách a zničilo celkem padesát transportních Ju 52, čímž fakticky ukončilo německou operaci známou jako letecký most do Pitomniku.

To, co mnozí věděli již týdny, je nyní zřejmé téměř všem: německá 6. armáda musí uvažovat o kapitulaci. Beznadějnost situace je příliš velká, než aby ji mohla překonat jakákoli bojová síla. Generál von Richthofen od začátku věděl, že úkol je nesplnitelný. Německé vrchní velení nedocenilo logistické obtíže celé operace. A nyní, když je poslední letiště ve Stalingradu pod kontrolou Sovětů, zmizela veškerá naděje na záchranu 6. armády."

&secondaryArticleHeader="Mezi německými vojáky se šíří divoké zvěsti"

&secondaryArticleText="Mezi německými vojáky uvězněnými v kotli se nekontrolovaně šíří nejrůznější zvěsti. Jedna falešná naděje tvrdí, že Berlín slíbil do poloviny února nasazení tankové divize SS. Jiná zpráva říká, že generál Hoth se svými obrněnými jednotkami stojí těsně před průlomem z jihu; tato pověst se každých několik dní objeví a zase zmizí. Dokonce se tvrdilo, že generál Paulus zastavil postup Hothových jednotek jen několik mil od města, protože měl se Sověty tajnou dohodu o kapitulaci. Hlodavci jsou natolik hladoví, že jeden voják ukázal omrzlou nohu a tvrdil, že mu během spánku myš ohlodala dva prsty. Denní příděl 200 gramů chleba na muže doplňuje koňské maso, které uchovávají čerstvé mrazivé zimní teploty.

Všudypřítomné Il-2 útočí ve velkých počtech raketami a 37mm kanóny a ničí letadla na zemi. Mnoho strojů přetížených raněnými nedokáže po vzletu nabrat výšku a stává se snadnou kořistí protiletadlových baterií a hlídek VVS. Kolem letišť vládne chaos, zatímco tisíce raněných čekají v mrazu na evakuaci. V určité chvíli byli odváženi pouze chodící ranění, protože He 111 pojaly jen čtyři nosítka, ale více než dvacet stojících vojáků. Později někteří důstojníci zasáhli, aby se do transportů dostali i těžce ranění a starší muži. Odměnou jim však byl let, který často končil přinejlepším nouzovým přistáním a v nejhorším ohnivou smrtí.

Psychologické následky tříměsíčního obklíčení, hladu, mrazu a rychle mizející naděje vytvořily pro německé velitele v kotli noční můru. O kapitulaci se již otevřeně hovoří mezi pěchotou i nižšími důstojníky. Vojáci se vážně obávají, že Sověti jejich kapitulaci nepřijmou, a mnozí mají pocit, že právě jejich obranný postoj a ochota bojovat je zatím drží při životě. Tyto výpovědi zajatých německých vojáků a mnohé další, příliš hrůzné na podrobné popsání, ukazují zoufalství mužů uvnitř kotle.

Německo začíná čelit skutečnosti. Pokud chce v Sovětském svazu pokračovat alespoň v nějaké útočné činnosti, musí zvážit ústup ze stalingradského bojiště. Sovětské síly v oblasti drží většinu strategických bodů potřebných k vedení dlouhé opotřebovací bitvy, kterou si Němci již nemohou dovolit. Ústup je nevyhnutelný; otázkou zůstává, co bude německé vrchní velení ochotno obětovat. Prioritou by nyní mělo být vyklizení území a upevnění potenciálně slabých míst."

&fakeArticle1Header="Konference v Casablance skončila; Spojenci požadují bezpodmínečnou kapitulaci Německa"

&fakeArticle2Header="Berlín nařídil generálu Paulusovi pokračovat v boji; Paulus odpovídá: „S čím?“"